V dolní světnici Muzeonu je naznačena „vzorkovnice“ šablonách dekorů z měšťanského prostředí Českého Krumlova tj. vzorů malovaných pásů pod parapety oken které probíhaly po celém obvodu místnosti a dále vzory celých ploch na klenebním pásu klenutého stropu místnosti.

V polistopadovém období byla na základě sondážních nálezů obnovena šablonová výmalba v poměrně velkém rozsahu např. na Českokrumlovském zámku v severních pokojích horního hradu v bývalé mincovně a Hrádku. Značný počet šablonové výmalby se dnes uplatňuje také v nedávno opraveném klášteře klarisek a minoritů, především v bývalém hospodářském dvoře, jižním křídle a ambitu klarisek. Šablonová výmalba se uplatňuje také ve větším počtu zdejších měšťanských domů, v historickém centru, ale i na předměstí Plešivec.

Např. Hotel Straninger Široká 49, U písaře Jana   Horní 151, Thalerův dům Masná 129, Zámecká lékárna Latrán 46, Hotel Latrán Latrán 74, 75, Pohádkový dům Radniční 29, Plešivec 151, 271, Synagoga-Plešivec 282, zahradní domek Egona Schieleho Plešivec 343 Bar Bohemia Linecká 46, Muzeum Fotoateliér Seidel – Linecká 260, 272.

Na šablonovou obnovu interiérů restaurátorů Karla Hrubeše a Lei Konvalinkové, Petra Lengála navázal v posledních letech především Josef Paluda.

Je zřejmé, že srovnatelně rozsáhlý soubor šablonové výmalby na tak malé ploše jinde v Čechách nenajdeme a určitě by stál i za samostatnou exkurzi

V prosazení pozitivního přístupu v Českém Krumlově k této donedávna opomíjené výtvarné technice sehráli důležitou roli první polistopadoví památkoví úředníci.

Příkladem starší šablonové výzdoby je barokní motiv z ambitu kláštera minoritů, dále šablona na torzu renesančního stropního trámu z Trčkova paláce na Malé Straně v Praze. I v Českém Krumlově byl zjištěn šablonový dekor na stropních trámech např. u objektů Radniční 100 a Kostelní 170.
Více:
V průběhu průzkumových sondážních prací z let 1992 – 2006 byl v Českém Krumlově zdokumentován poměrně rozsáhlý soubor českokrumlovských šablonových motivů v měšťanských interiérech, který lze pracovně rozdělit do tří skupin:

1. Jednoduché členění pomocí přímek, doplněných drobným dekorem. Tento způsob výzdoby plynule navazoval na malované sokly ze starších období.
2. Výzdoba, užívaná asi od počátku 19. století, zaměřená především na dekorativní pásy v dolní části stěn po obvodu místnosti. Uplatňují se zde často klasicistní vzory, složené z geometrických a vegetativních motivů, nebo také např. černé dekorativní pásy, složené z palmetek a stylizovaných květů na vícebarevném podkladu. Byl zjištěn také jednobarevný vlys s motivy vinné révy, listových úponků, pletenců nebo mořských vln. Od druhé poloviny 19. století se začaly uplatňovat především lineární květinové vlysy v sytých barevných odstínech (v předválečném období byly značně zjednodušeny).
3. Od druhé poloviny 19. století se (zřejmě po vzoru zámeckých interiérů) začal také na celých stěnách uplatňovat tzv. nekonečný motiv, oddělený vlysem od stropu a drobným soklem od podlahy. Strop byl členěn obvodovým malovaným rámem se středovým terčem a dekorativními výsečemi v rozích. Jako základní vzory se nejčastěji uplatňovaly geometrické a rostlinné motivy. V několika objektech byla zjištěna také výmalba z poloviny 19. století s abstraktními motivy, připomínajícími boltcový ornament. Přibližně z období  80. let 19. století pochází poměrně velkoryse koncipovaný neorenesanční dekor, zjištěný v několika domech. V krátkém období secese, tj. na počátku 20. století začaly být nově používány charakteristické stylizované květy v kombinaci s „kouřovými“ křivkami. Z předválečného období pocházejí nálezy dekorů s izolovanými květinovými motivy.